Asi doporučení knihy..?

Včera v 21:57 | Amissa |  nezáživný kecy
No neni ten design prostě rozkošnej? ^^ ...hodlám ho ještě předělat, někdy, když se k tomu dostanu, ale zatim je to dostačující. Ten obrázek v záhlaví se mi líbí.

Jelikož prostě nikdy nevim, co sem psát, doporučim knížku. (To mě přivádí k tomu, že jsem dnes dostala jedničku z češtiny a jsem z toho smutná. Zapomněla jsem udělat adekvátní počet chyb.) Kniha se jmenuje Jak být volný a napsal ji Tom Hodgkinson, mimo jiné vydává časopis The Idler (Lenoch), kterej jsem ještě neměla čas prozkoumat, ale webový stránky to má. Takže se k tomu jednou jistě dostanu. I když objednat si ho asi nepůjde, vzhledem k tomu, že můj bankovní účet má z nějakýho důvodu blokovaný převody a musela bych to objednávat z Ameriky. Na to jsem moc líná.
Každopádně, kniha je i přes tu příšernou obálku fakt super. Když si na to vytvoříte obálku vlastní, třeba i jednou zapomenete, jak moc příšerně vlastně ta pravá obálka vypadá. Možná. Spíš ne. Spíš to budete mít nadosmrti vypálený do mozku. No a při čtení si musíte dávat pozor, aby jste pak neskončili se školou/prací, protože budete mít dojem, že to nepotřebujete. Ta kniha je fakt silně svobodomyslná, možná až moc. Jednou podle ní hodlám žít, ale až dodělám školu. Protože práce pro mě neni, to co nastiňuje autor v knize, to je to, co jsem si vždycky přála. Vesnice, pěstování si vlastního jídla, částečná soběstačnost. Společnost lidí, co si navzájem pomáhaj, pořádaj svý malý akce, jsou v pohodě. Já sice nehodlám žít na vesnici, respektive nehodlám bejt dlouho na jednom místě, ale líbilo by se mi to na podobnym principu. Společnost fajn lidí, hudba, zpěv, alkohol, společná práce, přátelé. Nehrocení věcí, to hlavně.
Abych se vrátila ke knize, autor v ní popisuje jak se zbavit nejrůznějších druhů okovů. Nuda, stát, práce, dluhy, strach, město, domácí práce, litování se, samota a další. Celý je to směřovaný k tomu, aby byl člověk volnej a šťastnej. Hlavně šťastnej. A když se do toho začtu, často cejtim to totální stěstí, který z toho textu sálá. A totální svobodu ducha, něco krásnějšího, živějšího, než celý tohle králičí žití, kdy má každej svůj byteček nalepenej na dalších bytečkách, pevnej řád a jakmile se někdo vymyká, je označenej za špatnýho a udupanej davem králíčků, co si myslej, že svoboda je ten kotec, v kterym žijou. Že je ten kotec chrání před ostatníma. Přitom je to přesně naopak, ten kotec jenom prohlubuje náš strach. A tam, kde je strach, neni místo pro svobodu a štěstí.

Pokud máte v plánu velkou kariéru, pevný bydliště i zaměstnání, pravidelnej příjem... pak to radši nečtěte. Je možný, že vám to vyfrflá mozek a zbaví vás to možnosti žít svůj poklidnej králičí život.




































A každý výkřik člověka
a každé dětské zděšení
a každé "Nesmíš" zdaleka
jak okovy jež mysl ukovala zní.
(William Blake)


 

Občas jsem trochu debil.

Úterý v 20:56 | Amissa |  nezáživný kecy
Well, občas často. A protože jsem debil, nikoho nepřekvapí, že sem budu psát strašný shity.

Dneska jsem byla ve škole. A jo, ono je to docela nezvyklý, že tam někdy dojdu. Moc tam nechodim. Ani nevim proč, nejspíš jsem líná tam jet... nebo vstávat... nebo dělat asi tak cokoliv. Občas mám taky divný panický záchvaty z představy, že budu muset mluvit s lidma. Že na mě oni budou mluvit. A já budu muset produkovat myšlenky a věty a bejt zatraceně normální člověk. Normálnim myslim jakože průměrně inteligentní, samostatnej jedinec. Kterej v žádnym případě nejsem.
Dneska na mě házela otrávený pohledy doktorka na neurologii, kam jsem šla s hlavou, když jsem nevěděla o nějaký věci blízko mýho domu. Ale ta byla asi otrávená už předtim. Jakože, mě skoro nutila k přiznání tý nesamostatnosti, nebylo to od ní moc milý. Měla by se hezky chytnout za ruku s mojí očařkou a táhnout někam. Nemám ráda, když na mě jsou lidi bezdůvodně hnusný.
Abych se vrátila k původní myšlence, (která nebyla, takže jí teď rychle vymyslim,) dostala jsem dvě jedničky z angličtiny. Ani si neumíte představit, jak trapně se cejtim. Aby jste chápali, jsem na učňáku. (Protože jsem debil.) A učitelka na angličtinu je píča. Netušim, kdo jí poslal učit, ale sakra, i já umim anglicky líp než ona a to to přitom neumim. Její tórtýn (thirteen), lof (love) nebo togédr (together) jsou fakt příšerný věci. Hlavně když si já chudák vždycky myslim, že to bylo omylem, přeřek a že se opraví... a ona nejen že se neopraví, ona to za nějakou chvíli ještě jednou zopakuje, úplně stejně. I přes svou debilitu mám chuť z ní brečet. No a u tohohle jsem dostala dvě jedničky. Ach jo. Kéž bych na tom takhle byla třeba v technickym kreslení. Jenže tam už se musí trochu něco dělat a to se mi nechce.
I když, i kdybych měla dvě jedničky z technickýho kreslení, cejtila bych se trapně. Nechci bejt za šprťáka. Tenhle post tam už obývá Lady Šprtice aka Královna šprtů spolu s přítelem Šprťákem. To jakože to je její kluk. Choděj spolu a šprtěj spolu. A tak.
Jesus a Pan Cigogne. To je můj cute spolužák. On je prostě zkurvenej blonďák. A furt se tváří hrozně cool a tough, což je prostě spíš roztomilý než co jinýho. Ten neni šprťák, na toho jsem si vzpomněla jen tak jako mimo, když už se bavíme o mý třídě, žejo. Pan Cigogne je skoro stejně tak cute jako učitel dějin umění. Bych s nima prostě spala. Třeba radši než se svym přítelem. I když i s tim bych už ráda spala. Jsme spolu tři tejdny? A furt nic. Moc hezký, že ho baví líbat se třeba úplně všude, ale hey, já čekám na ten sex. Líbání mě zas tak nebere, i když s timhle je to i celkem přežitelný.
Cejtim se trochu špatně ohledně mejch vztahovejch zkušeností. Trochu jakože se cejtim jako děvka nebo tak něco. A zároveň... něco co je opak děvky, huh. Za devatenáct let svýho života jsem měla dva partnery, co se vztahu týče. Ani s jednim jsem nespala. (I když s Panem Nudou, mym současnym, to snad vyjde.) A měla jsem sex s dvěma lidma. Oba dva jsem znala tak jako... půl dne. A pak už jsem je neviděla. Neni tohle prostě trochu divný?? Nemůžu mít vztah i sex s jednim člověkem a bejt spokojená??
...kdyby to nebyl Pan Nuda, vlastně by to bylo milý. Ten týpek je fakt nudnej. Až přijdu na to, jak se s někym rozejít, ukončim to.
Bych byla docela spokojená, kdyby mi to třeba vyšlo s někym, na koho mám crush. Nebo někdo, kdo by aspoň byl trochu zábavnej, neřikal každou věc třikrát a nehrotil věci.

Yup yup, píšu fakt shity.

Kam dál

Reklama